Beskydská sedmička, pro ty z Vás co nevědí, je extrémní závod přes 7 beskydských vrcholů s výškou přes 1000 m s celkovým převýšením přes 5500 metrů a letošní délkou 101,5 km.


Osobně o závodě už vím docela dlouho, z dob, kdy jsem po horách chodil jen rekreačně a trasa přes 20km byla pro mě nemyslitelná, ještě když v cíli nebyla občerstvovací stanice :-D

První myšlenky o tom, že bych se mohl zúčastnit jako závodník přišly asi 2 roky zpátky, kdy jsme se s partou kamarádů zúčastnili pochodu Jesenické šedesátky. Pochod byl pro mě docela výzva, jelikož jsem nikdy takovou délku neabsolvoval. Jeseníky mám ale rád, jel jsem tam s dobrými přáteli, tak proč to nezkusit.

V této době už jsem byl i uživatel aplikace Horobraní a sbírání mě chytlo natolik, že místo 60 km jsme s odbočkami ušli přes 75 km. V tuto dobu jsem si řekl, že už není až tak daleko do 100 km, tak proč nezkusit například B7, která je v našich domácích Beskydech.

Mám docela dost kamarádů co B7 už šli a věděl jsem, že to nebude jen tak se zvednou z gauče, nabalit batoh a vyrazit. Na tomto závodě může nastat jakékoliv počasí, přijít jakákoliv krize, zranění apod.

Neměli jsme dost zkušeností a tak jsme si řekli, že B7 půjdem první zkusit nanečisto bez registrace. Slovo dalo slovo a 28.8.2020 jsme se Já, Doyle a Jarda ocitli na startu. Už v to době jsme věděli, že dokončit závod s 10 kg těžkým batohem, kde jsme měli každý 3 litry tekutin, svačinu na celý den, oblečení a spoustu dalších věcí nebude nic lehkého. Navíc jsme neměli ani zkušenosti z mokrou etapou, což nás nakonec na Ostravici donutilo závod ukončit. Klobouk dolů ale před Jardou, který i takto závod dokončil za nějakých 31 hodin. Bez jakýkoliv supportu s těžkým batohem!


Tehdy už bylo jasné, že příští rok půjdeme znovu po lehku s registrací a za každého počasí se supportem v údolích. Za rok s horobraním si myslím, že nás nemůže už nic překvapit. Za tento rok jsme si vyzkoušeli, co je to chodit v hlubokém sněhu v -17 C, v blátě, mokru, prudkém dešti i extrémních vedrech a trasy za víkend se pohybovali běžně kolem 70 km.

PŘÍPRAVY

Fyzické přípravy probíhali kontinuálně celý rok a díky aplikace horobraní jsme se seznámili i s dalšími horobraníky např. Siuškou, která nám nabídla i support během závodu. Takovou pomoc jsme nemohli odmítnou, jelikož sama úspěšně absolvovala 3x B7 a její rady a podpora byla z jedním z bodů úspěchu našeho závodu.

DEN D

A tak jsme se 27.8.2021 ocitli na startu 12. ročníku znovu v sestavě Kipki, Doyle a jako jednotlivec Lumajz, který šel od začátku do cíle s námi. Předchozí předpověď neslibovala valného počasí, deštivo a mokro mělo byt celý víkend, což se nakonec nepotvrdilo a počasí bylo jak objednané (i přesto, že tentokrát sem žádnou objednávku na ministerstvo počasí neposílal).

Na stadionu jsme se přivítali s Martinou z KČT Kopřivnice, která zde jako pořadatel měla na starosti úschovu zavazadel a která nám celou dobu hodně fandila a pomohla. Celý rok nám posílala různé návody, videa, články a během trasy nás informovala o průběžných výsledcích na trase. Následně jsme se zaregistrovali, udělali pár dalších fotek, přivítali jsme se s dalšími kamarády, které jsme na startu potkali a už jen čekali na našeho posledního kamaráda Lumíra, který měl jít s námi.


ZÁVOD

V 15.36 jsme prošli startovací branou, obešli si stadion, a vyrazili přes Třinecký lesopark směr Javorový. První lehce, poté rychlou chůzí a nakonec jsme si dali lehký běh pod sjezdovku pod Malým Javorovým. První kopec je zde a věděli jsme, že jej nesmíme přepálit. Počasí bylo akorát, nebylo moc zima ani horko, takže první vrcholek jsme vyšlápli docela rychle. Udělali vrcholovou fotku a poslali kamarádům, aby věděli, že už jsme na trase. Rychle ještě potvrdit první horopoint a pokračujem dál na Javorový, kde byla další kontrola a horopoint. Následný seběh dolů do Skiarelu Řeka, kde byla první občerstvovací stanice. Doplnili jsme zásoby a pokračovali na nejprudší kopec z celé B7 z Řeky na vrchol Příslop. Z Příslopu přes Velký Lipový pokračujeme dále do Morávky, kde se poprvé potkáváme s naším supportem Siuškou, která už nás spolu s Quini přívitali (každý po svém). Odkládáme věci co nepotřebujeme, sladíme trička, Doyle se i přezouvá. Na občerstvovačce potkáváme i další naše horobranické kamarády Ráďu a Martina.


Z Morávky stoupáme dále na traverz Travný, vrchol Kozlanku a dolů do Krásné, kde se opět potkáváme s našim supportem.

NOČNÍ ETAPA

Na Krásné se občerstvíme, oblíknu mikinu na noc. Zde se opět potkáváme s Radovanem a Martinem a to bylo i naposledy co jsme se osobně na trase potkali, pak už jsme jen sledovali, jak jsou vždy vrchol před námi. Díky ním jsme šli i dost svižně, jelikož nás docela motivovali k výkonu :-D.

Pokračujeme jak jinak než do kopce na Kykulku. Kopec se táhné, začíná se ztmívat, potvrzujeme vrchol Muroňky, následně Kykulky, nasazujeme čelovky a přes Hradovou sejdeme dolů pod hotel p. Bezruče, kde byla další možnost občerstvovačky, kontrola a další odpočinek.

Z Bezruče pokračujeme dále na Lysou horu, kde nás loni chytl docela silný déšť a kde jsme se rozhodli, že tento ročník nedokončíme. Letos mi to přišlo úplně v pohodě, akorát Doyle chytl malou krizi a nohy ho nechtěli moc poslouchat. Nakonec to „rozchodil“ a dále už mydlil jak dobře namazaný stroj :-D

Z Lysé jsme pokračovali dolů do Ostravice, kde byla velká občerstvovací zastávka u pily. Dáváme polívku, nabíjím elektroniku, potkáváme opět staré známe Petru a Kubajze.


Z Ostravice přecházíme masív Smrku, který je největší na celé B7 a přejít ho pro nás byla práce asi na 3 hodiny. Výstup i sestup byl nekonečný a dochodná do Čeladné byla dlouho očekávána. S Radovanem dáváme ještě panáka meruňky, odkládáme čelovky a valíme dál.

SOBOTA DEN

Z Čeladné už pokračujeme na další kopec Čertův mlýn přes sedlo Malé Stolové. Víme, že jak se vyšplháme na tento vrchol, máme už skoro vyhráno. Další kopce už nejsou tak prudké. Cestou nám píše Simča, další naše KČT členka, že vychází ze Zavadilky a že se s námi chce potkat na Pustevnách, jestli nás tam stihne. Dojdeme až na Pustevny přes vrchol Tanečnice a kolem dřevěné hrůzy v oblacích, kde je první slušnější občerstvovačka, potěší i první škvarková pomazánka a studená kofola. Vidíme i Simču, stihla nás :-D, tak rychle ještě pár foteček, kde nás zachytila i Česká televize.


Dožvýkat, dofotit a valíme dál. Seběh z Pusteven, veden pro mě neznámou stezkou dolů do Ráztoky na krátkou občerstvovačku a nahoru po zelené značce kolem vrcholu Mjaší, na který jsme nedávno šli i horo partou v čele s Patrikem. Nikdy se mi tento výstup nezdál tak nekonečný jak teď a každou chvíli jsem vyhlížel hřeben Radhoště. Usoudili jsme, že to bude asi tím, že už máme v nohách 80 km :-D Cestou k pajtašům na Radhošti mi píše i Patrik, že nás sledují a drží nám palce. Rovněž i Lenka z Bordovic s malou Elou nás chtějí podpořit a domlouváme sraz na Pinduli, kde máme další zastávku. Píše i Martina, že taky za námi přijede. Hned se nám šlo lépe s takovou podporou.

Na Pinduli pár fotek s našimi podporovateli a už jen posledních 13 km přes vrchol Kršla kolem Malého Javorníku na Velký Javorník. Cestou dolů z Velkého Javorníku po zelené značce, nohy už nás moc neposlouchají. Zjišťujeme, že náš kýžený čas 24 hodin, který jsme si stanovili jako druhořadý cíl (první byl hlavně dojít do cíle) máme lehce na dosah a můžeme se dostat i pod 23 hodin. Kulhavým během sbíháme kolem Horeček do Frenštátu. Poslední kopec na Frenštátské náměstí už hodně bolel, ale podpora byla veliká, doteď nechápu, že jsme do cíle „doběhli“ a čas? 22 hodin 44 minut 59 sekund!


Hned pod stupněm vítězů potkáváme Denču, tak nás může vyfotit. Radovan s Martinem už dávno v cíli jsou, tak hurá na pivo!!! Dneska je pořádně zasloužené. Společné fotky a už jen slavit.


Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co nám fandili, hlavně svému parťákovi Doylovi, Lumírovi, našemu support teamu Siušce s Quini, Gabce, Martině ze support týmu B7, Patrikovi z horobraní, Lence a Elou z Bordovic, Simči, Radulovi, Mirkovi a všem kteří mi po cestě psali, bylo jich dost, všem Vám tedy moc děkujem !!!