Měla to být obyčejná sobota v Českém ráji při sběru kopců...no nějak se to celé zvrtlo...

    Jeden z našich nejkrásnějších CHKO mám prakticky za domem a každý rok před vánoci vyrážím do Českého ráje užít si tu krásnou přírodu, dobít baterky a utéct na hranice všedních dní. Stala se z toho již taková tradice :). Loni jsem šel úplně poprvé s Horobraním zajímavou trasu dlouhou 25km z Kněžmosta až do Sobotky, letos mám v plánu vyrazit do východní části, projít všechna údolí kolem známého hradu Trosky a otestovat i svojí kondičku, protože vím, že mě nečeká nic lehkého. Častá 150-metrová převýšení, prudké výstupy a sestupy terénem, 23km, čerstvý sníh, místy led, brzy přicházející tma..no nebude to procházka růžovým sadem. To jsem zdaleka netušil, co dnes všechno zažiju.

     Navzdory předsevzetí vyrazit brzy, jsem se z domova "vyhrabal" až v 9h a než jsem dojel pod hrad Trosky, bylo bratru už 10h. To plánovaný okruh o 12 kopcích už neudělám..ach jo. Budu muset trasu zkrátit, co se dá dělat. Svoje auto Emilku jsem nechal na cestě na kraji lesa na dohled od hradu a vrhl jsem se z kopce do údolí na první vrchol "V Kopaninách" (337m). Sestup byl spíše krkolomným slézáním kolem skal prudkou strání dolů (děkuji za hůlky) a pak už pohodovou turistickou značkou k hrázi rybníka Vidlák. Znalí budou vědět, že se tu natáčela známá česká komedie "Jak dostat tatínka do polepšovny" s Tomášem Holým. Také tu na hrázi je plakát z filmu a přesné ukázání místa, kde sjel pošťák Fanda (Petr Nárožný) na babetě do rybníka, když ho vylekal vodník. Místo vypadá úplně stejně jako před lety, jen dřevěné molo zmizelo. O kus dál je hospůdka a kiosek, bohužel zavřeno - otevřou až zase v letní sezóně. Je kolem 0C, poledne, kručí mi v břiše..promrzlý horobraník musí dál..

  

     Jal jsem se stoupat po zledovatělé silnici vzhůru z prvního údolí dneška...kus po silnici a pak zase do lesa  vyšlapanou cestičkou. Jak stoupám výš, sněhu přibývá a ochlazuje se. Nastoupal jsem sotva 60 metrů od rybníku Vidlák, ale ochladilo se a ostrý řezavý vítr fičí mezi borovicemi. Nevybral jsem si úplně dobré počasí, ale na to už jsem zvyklý :). Ale je to tady pohádka, fakt že jo!....když jsem se zadýchaný vydrápal na "Rovné skály (350m), zírám jako ten nevěřící Tomáš, někdo si tu postavil zelený stan!! Doufám, že tu nějaký horobraník neumrzl, když čekal nadruhý den, až si bude moci zase potvrdit výstup :) :). Mám za sebou prvních 6 kilometrů a říkám si, že je čas na svačinu a něčím dobrým se posilnit. Výhled na zasněžený Český ráj  (viz úvodní fotka) je famózní a nemůžete si vybrat lepší místo na přestávku nebo svačinu. Je tu nádherně!! Toto opravdu zažijete velmi zřídka, tu bílou pohádku, zasněžené lesy, ticho, prašan na skalách, krajina přikrytá bílou peřinou až k vzdálenému Kozákovu. Vydržel bych tu sedět hodiny...ale tolik času není, přijde šero a pak tma. Zahřál jsem se z placatky a vyrazil jsem dolů přes louku a pastviny dál k severu. Sníh byl hlubší a hlubší a až teprve v lese bylo líp...jenže ouha! Rány z pušek a proti mě skupina 8 myslivců v reflexních vestách: "Stát, kam jdete?"..."Tady po cestě a nahoru do Krkavčích skal", srdnatě odpovím...."No tam teď nemůžete, máme tu zátah na divoká prasata. Cože lovíte? Kopce??? Ale pustíme Vás dál, po této cestě kolem a pak na červenou. Hlavně nechoďte nahoru do skal! A pěkný zbytek výletu" cvrnkne do klobouku přátelsky myslivec a pouští mě dál...ještě, že s sebou nosím zelenou refexní vestu a oranžovou na batoh, pro případ večerního návratu a chůze po silnici (dny jsou krátké, brzy tma a tyto věci se hodí). Tak i teď....nasazuji si je, aby si mě myslivci nespletli s kancem!! :) a jdu po cestě podél skalního masivu. Míjím snad 20 stanovišť, kde jsou vždy po jednom myslivci také v reflexních vestách a puškou namířenou do skal. Někteří mě zprvu pokládají možná za nějakou inspekci nebo spojku, nikdo jiný než myslivci tu není a kde by se tu vzal civilista?? :). Z brokovnic a pušek jde respekt, nahoru do skal vážně nepolezu. A hluboký sníh nahoře určitě také nebude žádný med. Jak se bavím s myslivci, divočáků je tam opravdu dost a ani žádnou kulku nechci koupit..."Tak příště", smutně se ohlížím po 2 vrcholcích za skoro 800 bodů. Vrátím se jindy. Krkavčí skály pro mě zůstaly protentokrát zapovězené (:. ..Stoupám těžkým terénem lesem na druhou stranu hodně prudkou strání a dál po zasněžené planině, kde se bořím místy skoro po kolena do sněhu. Stoupám téměř do nadmořské výšky téměř 400 m. Je to nekonečné..sněžná slepota a opět neocenitelné hůlky mi prokazují službu. už vím jak je polárním výpravám...nic než sníh a vítr. Je to vážně náročné, tak jsem rád, když dosahuji v pozdním odpoledni mého teprve třetího vrcholu "Hůra(392m). Ale ten výhled na vzdálené Trosky mě posadí do sněhu. Nááádhera! Ale až tam mám svojí Emilku, měl bych s sebou hodit! Stmívá se hodně brzy

     Obloukem se začínám vracet, po silnici do vesničky Krčkovice. Tady mě staví hlídka VB !!! ..mám naděláno a to hodně, úplné bláto na hřišti! A oni "kde prý mám svazáckou knížku? Legitimaci? Ani průkaz pionýra nemám??" Musel jsem je přesvědčit, že nedělám nic proti Straně ani nic protisvazáckého, jsem soudruh, uvědomělý občan a přítel Sovětského Svazu. S brmláním mě propustili a ještě zahoukali při odchodu. Ufff, tohle mi nedělejte.

     Přes louku mířím k dalšímu vrcholu, kterým se stává "Na Koutech(328m). Slyším za sebou ve sněhu motorku, lekl jsem se, že byla za mnou soudruhy vyslána motospojka..naštěstí jen nějací kluci tu blbnou na motorkách ve sněhu. Vítězně žlutím vrchol a přemýšlím o další cestě...po silnici by to šlo do údolí Věžického rybníka, ale přímo dolů to nejde, po celé délce jsou kolmé skály tak co teď? Zpátky do Krčkovic se mi vážně nechce! A moje auto Emilka je pořád strašně daleko, padá soumrak. Napadá mě, že bych se mohl k rybníku spustit skalním městem. Jen doufám, že tam nebude led! Bloudím, než nalézám vstupní cestu do skal a pak už se vnořuji do temného světa skal a rozsedlin. Připadám si jako v pohádce "Třetí princ". Kolmé skály kolem mně, to tajemné ticho, nikde ani živáčka, nahoře sníh a tady dole vůbec nic a mnohé skály by byly ozdobou národních parků na západě USA. Kameny jsou místy zledovatělé, ale dá se jít s opatrností.

     

     Je to nádhera ale i tak se mi skoro ulevilo, když jsem vyšel ze skalního bludiště a viděl kousek pod sebou zamrzlou hladinu rybníka Věžák. Typické skály na protilehlém břehu, také známé s filmu "Jak dostat tatínka do polepšovny". Na břehu je skupinka výletníků nebo trempů. Vypadají přátelsky, tak se k nim hned hlásím a srdečně je zdravím. Ještě mám na sobě stále reflexní vestu z "lovu na divočáky. Jeden z nich mi odpovídá obzvlášť hlasitě! Jdu směrem k hrázi a upaluji dál směr rybník Nebák. Asi po kilometru mi přijde na telefon zpáva : "Nazdaaaar, Ty jsi mě nepoznal??" před chvílí mě z té skupinky zdravil horobraník Alborousie z podzimní horobranické expedice na nejnižší vrchol "Na Vrších"(164m) u Neratovic a Všetat, kde jsem poznal spoustu moc fajn lidí, naladěných na stejné vlně :). Já Alborousiho opravdu nepoznal. Měl jsem ho spojeného s jeho věrným psem Robbem a v tom šeru....škoda, mohli jsme pokecat (:. Tak jsme si aspoň napsali přes mobil a dohodli jsme se, že určitě nějaký trek, třeba tady v Jičínské pahorkatině spolu podnikneme. Oni míří nahoru do Krčkovic a já na Nebák. Tak tedy příště :)

     Jsem v dnešním posledním Podtroseckém údolí u rybníka Nebákov, nádherný kamenný Podsemínský most a dávám se úvozem vzhůru na také poslední vrchol dneška - "Dovolův kout"(326m). Nemám rád severní svahy, ale tady to jinak nejde - hodně táhlou cestou stoupám lesem z údolí až na náhorní planinu a pak přes pole k lesu, kde na mě mává posed a u něj samotný vrchol. Fičí tu jako blázen ale rozhled po náhorní rovině opět fantastický. Žlutím a sestupuji zpět, už je skoro tma a mám před sebou dobré 4km k autu. Rybník Nebák a opět nekonečné stoupání vzhůru. Na Trosky to je odtud převýšení téměř 300m a to je opravdu dost v zimě....stoupám nad hluboké údolí a již za tmy před sebou vidím rozsvěcující se Troskovice a siuletu Trosek. Ještě stihnu fotku než vše přikryje černá tma. Vytahuji baterku a spíš kloužu, než jdu po zmrzlé cestě. Když na úpatí Trosek dorážím k autu, mám problém s vyjetím!! Všechno zmrzlo a na ledu kola prokluzují..ufff, na čtvrtý pokus jsem vyjel! Už jsem se bál, že tu budu spát (:. Po silničce pokryté ledem jsem velmi opatrně sjel "na dvojku" dolů do vesnice Borek a pak už přes Turnov domů...majestátní siuleta Trosek zůstala za mnou a já vím, že se zase brzy vrátím.

     Byl to takový "obyčejný - neobyčejný den" v Českém ráji...20km, 5 horopointů, kupa zážitků. Dnes tedy těch negurmánských. Vymrzl jsem, ale moc jsem si dnešní den užil a budu na něj dlouho vzpomínat.