Ještě, než se rozepíšu, chtěl bych hned na úvod poděkovat své manželce Martině, že mi umožnila prožít báječný měsíc s Horobraním. Bez její podpory by to nešlo.


Jak jsem se dozvěděl o Horobraní

Loňské prázdniny se mě kamarád Zdeňa (Potkan) zeptal, jestli bych si s ním nechtěl zaběhnout na jeden kopec. Nechápal jsem proč se v totálním vedru plahočit na kopec, kde nic zajímavého není, ale souhlasil jsem s tím, že alespoň zase udělám něco sportovního. Trochu jsem litoval, protože jsme na kopec vyrazili vzdušnou čarou, tedy napřímo přes hustý les do prudkého kopce a já měl na nohou jen sandály. Nerozuměl jsem tomu podivnému lesku v očích mého kamaráda, když jsme se blížili nahoru. Stále koukal do mobilu a říkal "už tam budem, ještě 500m, pak 400, 300, 200, 100m". Pak něco stiskl v mobilu a říká: "Můžeme jít zpět", dávajíc s uspokojením mobil do kapsy. Nikde žádná hospoda, rozhledna, nebo cokoliv alespoň trochu zajímavého, kvůli čemu mělo smysl tam lozit. "To je jako vše?" pronesl jsem, když jsem se vydali na cestu zpátky za našimi rodinkami opalujícími se u vody. Cestou dolů mi tedy Potkan vysvětlil, co je Horobraní a jak to funguje, takže jsem si aplikaci do mobilu taky nainstaloval, ale časem jsem na to zapomněl.


Nová závislost

Letos v dubnu se mi Zdeňa ozval s tím, že se jede na výlet, sbírat nějaké kopečky a jestli nechci jet taky. Vzpomněl jsem si, že jsem si na to kdysi instaloval nějakou apku a rozhodl se to tedy zkusit. Nejprve jsem si obešel kopečky nejblíž mému domovu, abych si vyzkoušel, jak to funguje. Jelikož jsem věděl, že je potřeba něco dělat pro zdraví a běhání kolem domu už přestávalo bavit, jevilo se Horobraní jako zajímavá možnost jak dát sportovním aktivitám nový smysl.

Přidal jsem se do skupiny, kde byli už další známí z okolí a vyrazil na první skupinový výlet do okolí Helfštýna. Tam jsem se dozvěděl, že se Zdeňkovi povedlo vyhrát v roce 2020 za měsíc červen. Využil toho, že zůstal kvůli pandemii doma a mohl tak celý měsíc chodit po kopcích a jen tak z legrace navrhl, že bych to mohl taky zkusit. Říkal jsem, že by mohla být dobrá taktika zkusit nasbírat ze začátku co nejvíce bodů a odradit další snaživce, ale pro mě to nic není, neboť mám ženu a děti, chodím do práce a spočítal jsem si, že by to sebralo obrovské množství času, což by mi doma určitě neprošlo. 


Z prvního horobranického výletu s přáteli v okolí Helfštýna


Užít si den naplno

Blížil se první květen a říkal jsem si, že bych přece jen mohl jen tak pro legraci zkusil, jaké to je sbírat kopce naplno. Vybral jsem si hezký hřeben přes Veřovické vrchy, kde je to jeden vrchol vedle druhého. Na start jsem dojel autem s tím, že až projdu celou trasu vrátím se snadno zpět k autu vlakem. Pln elánu jsem se rozhodl, že se nebudu zdržovat a nepůjdu po hezké cestě oklikou v serpentinách, ale vyrazím napřímo přes les přímo k vrcholu.

Tady jsem začal získávat první tvrdé zkušenosti.

Po hodinovém výstupu, totálně propocený, zadýchaný, popíchaný od keřů, zablácený, popálený od kopřiv se šrámem ve tváři, naraženým loktem, s promočenými botami i ponožkami jsem konečně dorazil nahoru.

Obklopila mě zvláštní směs pocitů jako štěstí, beznaděj, zlost a radost dohromady. A myslím, že tady někde, ve chvíli, když jsem stiskl tlačítko "uložit vrchol" se to stalo.  Stal jsem se závislým na Horobraní.


Tady někde se to stalo. Stal jsem se závislákem.


Zkusit víc

Ukázalo se, že po prvním dni jsem se dostal hned do první desítky v žebříčku za měsíc. Rozhodl jsem, že zkusím sbírat body a jestli to půjde, tak i vyhrát celý měsíc. Mám velmi hodnou a tolerantní ženu, takže jsem ji postavil před hotovou věc :) a sdělil dětem, psovi a kočce, že v květnu mě moc neuvidí.

Zdeněk říkal, že pokud bych chtěl vyhrát tak by mi mělo stačit cca něco přes 140tis bodů, ale věděl jsem, že tento měsíc je dlouhý a je v něm 5 víkendů, takže jsem tipoval že bude potřeba minimálně něco kolem 160tis. Spočítal jsem, že mi na to bude stačit posbírat cca 3 tisíce bodů denně + navíc nějakých 20tisíc každý víkend (s posledním víkendem jsem moc nepočítal, kvůli plánované rodinné dovolené).

Výběr kopců byl obrovský.  Oblast obklopena odspodu Nízkým Jeseníkem, Beskydami zprava a kousek to mám i do Hrubého Jeseníku plus velká výhoda v tom, že jsem s Horobraním teprve začal a skoro vše bylo v mapě fialové.  S plánováním pomohli i zkušenější kolegové, kteří doporučili trasy pro snadný odběr bodů.

Rozhodl jsem se tedy hned ze startu nasadit vysoké tempo. O víkendech tedy túry po hřebenech a přes týden po návratu z práce naložit kolo do auta a žlutit pěšky, nebo na kole skupinky kopců v okolí.

Nebudu se rozepisovat o každém dalším dni, protože každý den přinesl tolik zážitků, že by to vydalo na samostatný článek.

První krize

Ze začátku to šlo hladce a po prvním týdnu se podařilo dostat do vedení a vybudovat si menší náskok. Ukázalo se ale, že to nebude taková legrace a tělo začalo trochu protestovat. Na vině byla dost slabá fyzická kondice. Kopce, které se doma naklikají snadno do seznamu prostě všechny nebylo možno v reálu stihnout.

První větší krize, kdy jsem si říkal, že se na to vy... (každý si doplní podle svého vychování) byla ve chvíli, kdy jsem se škrábal na nějakou pětistovku v Beskydech a sledoval jsem, jak někde v Krušných horách posbíral Železný koleno za dobu mého výstupu několik tisícovek. Večer jsem pak volal Zdeňkovi, abych se podělil s přítelem na telefonu o své odevzdané pocity a ten mi zdělil, že tenhle borec už to několikrát vyhrál, ale ať to nevzdávám.

Další dny a týdny jsem tedy stále jel svým tempem a sbíral kopce pravidelně každý všední den po malých dávkách a o víkendech větší túry. Nejvíce bodů za den jsem získal v druhé půlce měsíce v Hrubém Jeseníku (cca 40 km za den a cca 25tis bodů). Dále jsem navštívil o víkendech okolí Prašivé, okolí Radhoště a oblast Zlatých hor. Přes týden skupinky kopců převážně v Nízkém Jeseníku (průměr cca 500 m.n.m.), s každodenní pravidelností zdolávány pěšky, nebo na kole. Nenavštívené kopce mizely velmi rychle, takže bylo ke konci nutno za nimi dojíždět autem 50 a více km. Aby byla splněna norma na den, bylo nutno sbírat přes týden někdy i do půlnoci s pomocí čelovky.



Foto z nejnáročnějšího dne. Hrubý Jeseník a okolí cca 40 km


Původně poklidný závěr se trochu zdramatizoval

Přiblížil se konec měsíce a já měl jet na rodinnou dovolenou do Jeseníků.

Náskok 70tis bodů na druhé Železné_koleno sliboval poklidný závěr května, kdy jsem si říkal, že už to vypustím a budu maximálně sledovat jak dopadne pořadí za mnou. V plánu byl jen rodinný výlet na Praděd, a pár kopečků v okolí chaty, kde jsme byli ubytovaní.

Všechny tyto poklidné plány narušil Svikaj :) (Později jsem si všiml, že je to další zkušený horobraník, který má dokonce vlastní výzvu) .

Sledoval jsem jak nasadil v závěru brutální tempo a jak se začal rychle přibližovat. Snadno se dalo spočítat, že pokud nebudu nic dělat a on bude v tomto tempu pokračovat, tak mě nakonec dožene a celý těžce vydřený měsíc bude v háji. Docela by mě zajímalo, jestli se mě opravdu rozhodl dohnat, nebo jsem mu byl ukradený. 

Jelikož jsem slíbil rodině, že budu na dovolené trávit čas převážně s nimi a zároveň vím, že pokud jsme někde na dovolené tak rádi spí dlouho do pozdního dopoledne, rozhodl jsem se to vyřešit tak, že brzy vstanu a zkusím sbírat kopce od brzkého rána do dopoledne. Využil jsem toho, že už jsme přímo v horách (Malá Morávka, Hrubý Jeseník) a natočil budík na půl pátou ráno.

Nakonec to vyšlo a já děkuji Svikajovi, že mě ještě v závěru vyburcoval tak, že jsem se dostal přes hranici 200 tisíc bodů za měsíc, kterou jsem symbolicky překonal právě při rodinném výletu na Praděd.


S dcerou na Pradědu po překonání 200 tisíc bodů do Horobraní za květen.

Moje žena si navíc zjistila kolik bodů kdo získal za který měsíc a sama navrhla ať ještě zkusím překonat rekord v počtu získaných bodů za měsíc, takže nakonec jsem si vzal ještě neplánovaně dovolenou v práci i na 31.květen a oběhl jsem hřebeny okolo Nýdku, takže nakonec z toho bylo něco přes 217tisíc bodů a celkem 333 výstupů.


Co dál

Konečně byl ten bláznivý měsíc za mnou. Na den, kdy se slaví svátek dětí jsem se probudil s tím že odpoledne a večer nikam nemusím. Opět se ve mě mísily pocity radosti, že už to mám za sebou s pocity smutku, že mi něco chybí. Určitě už nebudu blbnout jako v květnu. Dosbírám kopečky v okolí, které jsou hůře dostupné a proto jsem je ze strategických důvodů vynechal. Mám v plánu plnit některé výzvy + dosáhnout na 500 výstupů. V červenci budu v Krkonoších, takže i tam si určitě na Horobraní vzpomenu. Těším se, že si budu chození po kopcích víc užívat. Častokrát jsem si uvědomil, že jsem típnul vrchol, ani jsem se nerozhlédl, nepokochal a už jsem běžel k dalšímu bodu na mapě.


Snad někde potkám i další horobraníky, které jsem po očku sledoval a obdivoval jejich výkony. Koukal jsem vždy jestli se někdo nepohybuje blízko mnou naplánovaných tras, ale nakonec jsem za celý měsíc žádného horobraníka nepotkal i když někteří se pohybovali blízko, jako třeba Kipki, Doyle, nebo Tulák Martin, nedaleko byli i Advisor a Goldie, kteří získali prvovýstupy na dva kopce u obce Trmice, které se přidávaly na můj podnět do databáze. 


Na závěr chci poděkovat Horobraní za úžasný měsíc.

Za výrazné zlepšení kondice. Ze začátku měsíce jsem se zadýchal do každého kopce, zatímco ke konci už jsem byl schopen některé kopce vyběhnout, a to i díky tomu, že ke konci měsíce jsem měl o 10kg méně než na začátku. 

Za spousty adrenalinových zážitků, jako lezení v noci po skále, přechod 400 m v dešti přes rozbahněné pole, úprk před stádem krav, neplánované koupání v potoce a mnoho dalšího.

Za poznání úžasných míst kousek od domova. Že jsem si užil přírody, potkal desítky srn, jelena, kance i selata a spousty dalších obyvatel lesů a luk.


Zkušenosti:

Pokusím se ještě sepsat pár horobranických zkušeností, ke kterých jsem různě klikatými cestami dospěl, snad to někomu bude k užitku.

  • Většinou je lepší jít po cestě i když to je o dost dál než napřímo k vrcholu. Nahoru dojdeš stejně rychle, akorát nebudeš mít roztrhané oblečení.
  • Skoro ke každému vrcholu vede cesta. Vyplatí se kopec trochu obejít a cestu zkusit najít. Je pozdě po výstupu přes husté smrčky a ostnaté keře zjistit, že o deset metrů vedle byla pěšina
  • Pokud používáš kolo a na vrchol musíš pěšky, schovej ho před případným zlodějem tak, abys ho cestou zpět našel. V hustém lese, nebo v poli vzrostlé řepky se ukryté kolo špatně hledá. Zvlášť když už je tma.
  • Řepka roste rychle (na začátku měsíce po kotníky, ke konci bylo téměř neprostupné)
  • Dobrá powerbanka je nezbytnost, pokud chceš navštívit hodně kopců za den.
  • Ověř si, že byla powerbanka skutečně zastrčena celou noc v zásuvce.
  • Než vylezeš na hřeben, ověř si, žes nenechal mobil v autě.
  • Pokud překračuješ ohradník s nohama v mokré trávě, buď si jistý že překročíš, nebo že tam opravdu není proud.
  • I rezavý drát dobře vodí


Moje časté průvodkyně po pastvinách.


Wittus