Na konci října jsem si naplánoval vícero Horobraní v oblasti Moravskoslezských Beskyd.Tím,že jsem vyrazil poměrně brzy stihl jsem v Karpetné nejen východ Slunce,ale i bučení hladovějících krav.Oba zážitky stály za to.Dobře dostupné Plenisko i Velký Kozinec nebyly až tak obtížné,naopak výhledy na vrchol Javorový s vysílačem byly úžasné.Cestou na Ostrý se mi podařilo sejít z modré značky a tak,než abych se vracel, vydal jsem se šplhat zkratkou kolmo vzhůru.Konečně jsem narazil opět na tu správnou cestu a na vrchol už to byla pohoda.Kopců,co mají přes 1000 metrů si vždy více vážím a proto u cedulky Ostrý jsem si udělal více selfíček a připil si na zdolání.Ještě plný dojmů se vydal cestou na další vrcholek a to na Velkou Kykulu.Počasí přálo a tak cesta uběhla v klidu.Jaké však bylo mé překvapení,když jsem při označení zjistil,že Ostrý je stále v modrém.Nejdříve převládla zlost,ale pak jsem si řekl naše rodinné heslo Co už a šel dál.Stihl jsem ještě Skalku,Ždár a Malý Kozinec.O týden později jsem se domluvil s mým kamarádem Krtkem a na Ostrý vyrazili spolu.Básnil jsem o východu Slunce a o bučení,ale ani jedno se nekonalo.Tím,že se posunul čas dozadu,Sluníčko už vyšlo a krávy tím pádem asi byly zticha.Při zdolání Pleniska a Kozince jsme zažili vichřici,z které už šel opravdu strach.Poučen z minula jsme na Ostrý dorazili po modré a první co jsme udělali bylo to,že jsem zažlutili vrchol.Pak nastalo focení a přípitek.Vítr se pomalu utišoval a na Velké Kyčeře už foukalo velice mírně.V Košařisku jsme zjistili,že máme ještě hodinku času než pojede autobus a tak jsme si přidali 2 km chůze a stavili se v místní hospodě na jedno pivo.Vzal jsem si i ponaučení-na vrcholu si hned zabarvit kolečko a teprve pak fotit.