Cesta do Jeseníků

Minulý měsíc jsme si vyzkoušeli první začátku naší slavné Horo-Tour na Ještědu. Za celé dopoledne jsme oslovili spoustu lidí, kterým se aplikace Horobraní moc líbila. Rozhodli jsme se proto, že si přes léto sami rozšíříme obzory, podíváme se do míst, která neznáme, oslovíme nové lidi a potkáme se s těmi známými.

Na prvním místě bylo určitě rozšířit povědomí o Horobraní. Dopředu ale můžu prozradit to, že osobní setkání se známými Horobraníky všechno předčilo a nakonec jsme odjížděli plni neopakovatelných dojmů, kterých jsme plni ještě teď.

S Věrkou jsme si zařídili víkendové hlídání dětí, vyzvedli jsme Standu se Zuzkou a vyrazili jsme na čtyřhodinovou cestou do Šumperku. Po cestě jsme ostudně nezdolali žádný kopeček, ale tlačil nás čas. Slíbili jsme, že v hotelu Koruna v Šumperku budeme v osm večer. Cesta ale utekla. Mimo jiné proto, že Věrka napsala do Frekvence 1, jestli nezahrají písničku Horobraníkům, kteří jsou na cestě do Jeseníků a Beskyd. Světe div se, písničku nám zahráli! Na ty hodiny v autě jsme pak v mžiku zapomněli :-)

Zastávka v Šumperku

V Šumperku jsme se ubytovali, sedli na terásku, dali jsme si Keprníka a objednali večeři. Ještě než přišla večeře, tak přišel Rasťák a Alborousie se psem Robem. Kluci nebyli místní a o to víc nás potěšilo, že jsme se s nimi viděli :-)

S klukama jsme si dost sedli a seděli bychom asi ještě dýl, kdyby všude okola nezačala zhasínat světla. Jejich plán byl jasně nejasný. Někde přespíme a v sobotu se nějak dostaneme na Praděd a tam se ještě potkáme. Jak to dopadlo, tak to prozradím až o pár řádků dál :-)


Vzhůru na Praděd

Po krátké noci v Šumperku jsme ještě před snídaní vyrazili do Karlovy Studánky pod Praděd. Z logistických důvodů jsme se ve Studánce rozdělili. Věrka, Standa a Zuzka vyrazili pěšky na vrchol Pradědu a já jsem přiblížil auto na Ovčárnu, aby se nám pak jelo rychleji do Beskyd.

Z Ovčárny je to na vrchol asi necelé 3 kilometry po asfaltové cestě. Oproti zbytku týmu jsem to vyběhl dost rychle a v 8:57 jsem logoval svůj prvovýstup na Pradědu. Jediný problém byl v tom, že jsem dřív spatřil žluté tlačítko Ulož návštěvu než samotný vrchol. Náladu povzbudil teplý párek a studené pivo k snídani :-)

Hned potom jsem se přesunul před vysílač, zahájil jsem čekání na tým a začal oslovovat přísedící, jestli náhodou neznají Horobraní. Zhruba dvě hodinky jsem na to byl sám než mi přišla skvělá posila. Mně se za ty dvě hoďky povedlo odbourat strach a stud z oslovování cizích lidí. Navíc jsem měl už hezky připravenou řeč, kterou jsem předal dál a další tři hodinky jsme to pak zkoušeli praktikovat všichni čtyři.

Dost jsme se u toho bavili a mezitím jsme se na vrcholu potkali Marii, která se na nás přišla podívat :-) Odpoledne se povedlo přijít i Rasťákovi a Albarousiemu s Robem. Všichni jsme si to dost užili a my jsme rádi, že jsme se setkali i naživo :-)


Rožnovská sešlost

Počasí nám vyšlo krásně, potkali jsme známé i neznámé a vyrazili jsme z Pradědu do Beskyd. Dvě hodiny cesty do Zašové jsme si zpestřili zastávkou na Druhém kopci. Nejen, že byl to v ten den byl náš druhý kopec, ale byl to dokonce Druhý kopec. Byl to takový ten kopec, že vám klikne 50 metrů a není potřeba jít dál, ale i tak to bodlo.

To jsme ještě totiž netušili, co nás čeká. Skvělý večer se skvělými lidmi. A přišlo jich tolik, že jsme nestačili zírat. Ještě skvělejší ale bylo to, že jsme nemuseli hledat žádný hotel, ale mohli jsme přespat u Ondry s Denčou! Jsou to Horobraníci, kteří s námi jsou téměř od začátku a povedlo se jim nakazit celou vlastní rodinu :-)

Přijeli jsme k nim, ochutnali jsme jejich domácí meruňkovici a vyrazili jsme na sraz do Rožňova. Byli jsme neskutečně překvapení, kolik lidí se tam ukázalo. Fotky řeknou víc než tisíc slov. Dorazil ale skoro celý Petřekovic klan (od Ondry a Denči, kde jsme spali), Míra alias Bílé boty Lank, tulák Martin, Mahony, Martina s holkama (tady se holkám omlouvám za neoznačení, protože jsem nedohledal profily. Klidně mi napište a doplním vás :-).

Po skončení společného večera jsme se přesunuli k Ondrovi s Denčou, udělali jsme lehký debrifieng nad finálním pivem a šli jsme spát plní skVělých zážitků.

Kipki a jeho banda

Ráno jsme se sbalili, dostali jsme dary v podobě místních Trnkovic od Ondry a jeho taťky Jardy a vyrazili jsme na parkoviště Ráztoka u Frenštátu pod Radhoštem. Tušili jsme, kdo přijde a příjezd nás nezklamal. Na místě na nás čekala celá slavná Kopřivnická banda v čele s jejich šéfem Kipkim.

Cíl byl jasný, dostat se na Rahošť. Vyrazili jsme po zelené a po cestě jsme si nemohli neodkliknout návštěvu na vrcholu Mjaší. Na něm nás překvapila fotopast, tak jsme se tam samozřejmě vyfotili taky :-) Kipki nainstaloval svoji trojnožku a už to bylo!

Vydrápali jsme se na hřebenovku, která už vedla přímo k Radhošti. Nás liberecké ohromily výhledy široko daleko. Jen nás moc netěšil pohled na všechny ty černé mraky. Po chvíli jsme se ale dostali k chatě na vrcholu a ochutnali, co jiného než místního točeného Radegasta :-) Navíc jsme se tam setkali s dalšími Horobraníky, kteří s námi nešli odspodu, ale vylezli si na vrchol po svém. Škoda jen, že jsme neměli víc času :-)

Po příjemném občerstvení, lehkém odpočinku a popovídání s ostatními Horobraníky jsme vyrazili dál. Pomalu jsme koukali na to, jak přichází déšť. A ten přišel rychleji, než jsme asi čekali. Nebylo to ale nic hrozného, tak jsme vyrazili i tak. Kdybychom věděli, že za chvíli budeme spíš plavat, tak bychom možná ještě u jednoho piva počkali :-D Takhle jsem teda dlouho nepromokl, jestli vůbec nikdy. Sranda by to byla, kdyby všude okolo nepráskaly blesky. Naštěstí ale nepraštily do nás a po chvíli ten liják přešel.


Po dešti jsme dorazili na Pustevny, kde jsme se v Libušíně stavili na obědě a také jsme se podívali na pískové sochy. Nebyl ale čas ztrácet čas a vyrazili jsme zpátky na parkoviště v Ráztoce. Čekala nás totiž ještě dlouhá cesta. Dole jsme se se všemi rozloučili a vyrazili jsme.

Zpátky do Liberce

Na cestu jsme se vydali zhruba ve tři odpoledne a čekalo nás víc jak 500 km za volantem. Chtěl jsem si trochu odpočinout, tak začala řídit Věrka. Ta ale byla snad ještě unavenější jak já, tak jsme se rovnou vystřídali a vzal jsem to na sebe já. Přejeli jsme pomalu celou republiku. Zuzku jsme vyhazovali v Praze, takže jsme si ten výlet ještě hezky prodloužili. Po cestě nás chytlo několik bouřek a pořádných slejváků, takže jsme ani nemohli jet moc rychle. Nakonec jsme do Liberce dorazili někdy po desáté večer, lehli do postele, zavzpomínali na krásný víkend a šli spát.

Mockrát děkujeme všem, které jsme mohli osobně poznat. Jste úžasní a těšíme se na další setkání! Určitě zas nějaké bude a dáme o tom vědět :-) A na závěr díky Kipkimu. Beskydské fotky v článku jsem vydoloval od něj :-)

Horám zdar!

Patrik, Věrka, Standa